close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Červen 2006

Silver Side Up

30. června 2006 v 19:20 | Sickgirl |  Články
Pohled do zahraničních hitparád napoví, že Nickelback nejsou pouze mírně vykvetlou fialkou, ale hotovou lilií, a to s pořádnými okvětními lístky. Nejen, že hitovka "How You Remind Me" olupuje lyžaře Alp o tolik potřebnou pozornost (vskutku, ve Švýcarsku to jede z reproduktorů v jednom kuse), ale dokonce olupuje posluchače "celého světa" o tolik potřebné penízky. Jinak řečeno - Nickelback se svou třetí deskou zabodovali. Předchozí počin, "The State", se setkal s relativně slušným ohlasem za oceánem, ale v Evropě jeho vydání mnoho lidí nereflektovalo. Tentokrát se zdá, že se Kanaďané trefili do vkusu i evropskému publiku.
Nickelback v žádném případě nepřinášejí nic světoborného, a proto může někoho dvojnásob překvapit jejich masivní úspěch. Avšak vše lze logicky vysvětlit a tedy i hukot kolem této skupiny. Nickelback naservírovali posluchačům muziku, která není náročná na "prokousání se", oplývá jednoduchými a lehko zapamatovatelnými melodiemi a stojí na stále dost atraktivním post-grungeovém podloží, které, jak ukazuje prodejnost třeba Creed, má pořád mnoho příznivců. "Silver Side Up" je poskládaná z kousků, které dohromady působí vcelku kompaktním dojmem, ale individuálně snesou přísnější měřítka pouze první "Never Again", která stojí na souhře dobře šlapající rytmiky se zajímavou melodií a povedeným textem (což v České republice ne všichni ocení), dále No.#1 píseň "How You Remind Me", jíž snad nemusím dále popisovat, ostrá "Money Bought", která, jak název napovídá, bojuje proti konzumnímu chování některých občanů, a také "Too Bad", tuším, že druhý singl z desky. Ostatní skladby ("Holywood", "Hangnail") je možné v aglickém žargónu označit za "fillers", tedy pouhou, tu lepší tu horší vatu. Vatu, která se dá docela pohodlně poslouchat, ale na vrchol muzikálního zážitku vás rozhodně nedovede.
Pokud bych se pokusil přirovnat Nickelback k nějaké další skupině, s níž by je pojila především hudební podoba, nejvíce se nabízí již zmíněná grungeová scéna. Nickelback rozhodně nepředstavují nu-metalovou kapelu, ač se na vlně zájmu o ní také úspěšně svezli. Určitou pararlelu lze nalézt i mezi nimi a Staind, zejména co se týče vokálu. Nickelback hrají klasickou kytarovou muziku, chvílemi tvrdší.
Jak jsem poznamenal výše, album "Silver Side Up" je složeno jak z "killers", tak z "fillers", což je nešvar spousty kytarových skupin současnosti. Jakoby se vypařila invence, skladatelský um a nápady. Nickelback dokáží napsat chytlavé a relativně zajímavé písničky (viz. "How You Remind Me"), avšak aby jimi dokázali naplnit celou desku, museli by se ještě o trochu více snažit.
Album: Nickelback - Silver Side Up
Hodnocení: 5/10
Celkový čas: 39:27
Skladby: Never Again, How You Remind Me, Woke Up This Morning, Too Bad, Just For, Holywood, Money Bought, Where Do I Hide, Hangnail, Good Times Gone

The Long Road

30. června 2006 v 19:09 | Sickgirl |  Články
Zázraku jsme se holt nedočkali, realita jednou poznaná zůstává více méně stejnou. Nickelback na "The Long Road" navazují na devítimilionovou průlomovku "Silver Side Up", aniž by se oprostili od neduhů předchůdce, aniž by překvapili. Nadále kráčejí dlouhými Kroegerovými kroky skrze kytarový les, nastavují pěknou tvář slunečnímu svitu, pokyvují sličným dívkám a sem tam propotí tričko. Dnes jsou akorát vyšší a možná o trochu zkušenější.
Jsou taková normální čtyřka, že když je člověk vidí na obrázku, jak posedávají před saudkovskou zdí, chtěl by na ně křiknout: "Tak co, chalani, jak se daří? Vy jste jako my, obyčejní lidé!" Ani stopy po tetování, piercing abys mikroskopem hledal, nekonvenční hadry jakbysmet. Nelze se tomu ovšem divit, protože ačkoli se říká "nesuď podle kabátu", v případě Nickelback ohoz prozrazuje hodně. Například tolik, že skupina se pevně drží ve vyjetých hardrockových kolejích, jež zaboha neopouští, a umělecká konvenčnost tak plně odpovídá té kabátové.
Většina z vás si asi pamatuje na hit "How You Remind Me". Na novince pochopitelně nemůže chybět spřízněnec, singl "Someday", který jakoby "How You Remind Me" z oka vypadl, už rotuje v rádiích a všichni se jistě tetelí spokojeností. Ostatní materiál nikterak nevybočuje z "nickelbackovského rámečku", takže skutečně kytarové riffy jsou přiostřeny přesně tak, aby se jich nezalekl fanoušek popovějšího rázu, pouze výjimečně se kapela odváží naprat to do nás plnou parou (nejlepší věc desky "Feelin' Way Too Damn Good"). Produkce je ošetřena stylem hlavně žádné extrémy, tudíž byste marně čekali sólové partitury, složitě komponované gradace a písňové linky či melodická mystéria. Typický příznivec Nickelback to ovšem ani nevyžaduje, mám ten pocit.
Když si tak píšu tuto recenzi a poslouchám "The Long Road", dochází mi, že čtvrtá deska snese tvrdší kritiku než "Silver Side Up". Oproti předchůdci je propracovanější, co se melodií týče, snad i nepatrně tvrdší, má ještě o chlup kompaktnější ráz a dohromady tak působí méně nudným dojmem. Prostě příjemně plyne, nesmíte ale o produkci nikterak hlouběji přemýšlet, protože Nickelback jsou veskrze jednoduchá, nenáročná a do značné míry triviální muzika.
CD k recenzi poskytlo vydavatelství Universal.
Album: Nickelback - The Long Road
Hodnocení: 6/10
Celkový čas: 40:11
Skladby: Flat On The Floor, Do This Anymore, Someday, Believe It Or Not, Feelin' Way Too Damn Good, Because Of You, Figured You Out, Should've Listened, Throw Yourself Away, Another Hole In The Head, See You At The Show

All The Right Reasons

30. června 2006 v 19:02 | Sickgirl |  Články
Inak dopredu vám oznamujem, že s touto recenziou nesúhlasím.
Sickgirl
Možná se to někdy stane i vám, že slyšíte v rádiu pecku, víte rovnou, že to je kýč a v podstatě sračka, ale nemůžete si pomoct. Prostě se vám to líbí, zaleze si to do brlohu někde v palici a tam si to spokojeně řídí svoje partyzánské operace - útočí v nestřežených chvílích, vkrádá se na mysl jako svlečená Carmen Electra. A přesně tohle se mi stalo s "How You Remind Me", největším hitem kanadských rockerů Nickelback. Kvůli tomu jsem si pořídil desku "Silver Side Up", což byla ve finále chyba, protože ta placka stojí za zlámanou grešli. Třetí studiovka "The Long Road" byla o chlup lepší, žádný zázrak, ale dalo se, no a teď je v obchodech novinka "All The Right Reasons". Kluci a holky, mámy a tátové, politici i občané, nejsem sice Standa Gross, ale snad můžu říct, že to myslím upřímně - "All The Right Reasons" si radši nekupujte, pokud nejste zapřísáhlí fandové Nickelback nebo nejste vyprázdněné nádoby, jimž je putna, čím se plní.
Moc se toho v jejich tvorbě nezměnilo, respektive nezměnilo se vůbec nic. Už to je varování, že nelze čekat víc než průměrnou rockovou desku. "All The Right Reasons" sice nastartuje ostřejší "Follow You Home", písní o tom, co chlap všechno kvůli ženské vydrží, a pokračuje "Fight For All The Wrong Reasons", ve které taktéž znějí drsnější riffy, jenže z obou skladeb prosvítá, že Nickelback prostě nedokáží napsat pořádnou hardrockovou pecku, neumějí spojit melodický potenciál svých ploužáků s nadupanou rytmikou a řezavými kytarami. A to mi na nich vadí ze všeho nejvíc, že se tváří jako správní rockeři, ale ve skutečnosti to jsou normální sladoši, obyčejní popaři.
Úspěch "Photograph" v amerických hitparádách a vlastně i v Evropě mi přijde tak trochu jako záhada, protože mám za to, že Nickelback už složili podstatně jímavější kousky. Ale lidem do hlav nevidíš, takže není co řešit. Akorát že tenhle hit dokládá, jak falešná skupina Nickelback je, že jednoznačně kalkulují a připravují tracky, které mají dobrou šanci na rádiovou rotaci. To platí i o "Savin' Me", která pokračuje v tradici nápodob "How You Remind Me". Chad Kroeger ještě vylepšil frázování drsného, ale přesto v hloubi zhrzeného milence, který stojí v dešti pod newyorskou lampu, stíny stromů mu ošlehávají tváře a on v tmavém kabátu rozhazuje rukama a s kapkami na rtech ječí do oken.
Nedá se svítit, "All The Right Reasons" je nudná deska. Samozřejmě, že si najde své posluchače, a bude jich dost. Lidé většinou nepotřebují o muzice přemýšlet, stačí, když to hezky zní a člověk si u toho může představovat, jak ta romantická láska probíhá jeho životem. Jenže to je promyšlený marketing a těch pár ostrých kousků, které Nickelback na desku zařadí a kvůli kterým se jim říká rocková skupina, to nezachrání. Zvlášť když jsou tuctově tuctové. Jak to napsali v The New York Times: "Hardrockovou směšnost Nickelback je velmi obtížné překonat."
CD k recenzi poskytlo vydavatelství Universal.
Album: Nickelback - All The Right Reasons
Hodnocení: 4/10
Celkový čas: 41:40
Skladby: Follow You Home, Fight For All The Wrong Reasons, Photograph, Animals, Savin' Me, Far Away, Next Contentant, Side Of A Bullet, If Everyone Cared, Someone That You're With, Rockstar

Nickelback má 6 nominácii na Juno Awards

30. června 2006 v 18:42 | Sickgirl |  Články
16. februára 2006
Rocková skupina Nickelback, prvá kanadská rocková formácia po 30 rokoch, ktorej sa podarilo bodovať na prvej priečke americkej hitparády Billboard, získala vedúcich šesť nominácií na prestížne kanadské hudobné ceny Juno. Rockeri z Alberty tak získali nominácie v kategóriách ako najlepší album roka či najlepší singel roka. Džezová speváčka Diana Krall a spevák Michael Bublé získali po päť nominácií, obaja aj v kategóriách ako umelec roka, album roka a najlepší umelec podľa fanúšikov. Počas svojej kariéry Krall získala už celkovo 16 nominácií na cenu Juno, z ktorých zúročila šesť. Medzi ďalšími viacnásobne nominovanými je i spevák a hudobný skladateľ Neil Young, ktorý sa uchádza o tri ceny. Nickelback je po kapele Bachman-Turner Overdrive z roku 1974 prvou, ktorej sa podarilo úspešne debutovať v americkom rebríčku.
Nominácie na ceny Juno sú kombináciou predajnosti a hlasov viac ako 2000 členov Kanadskej hudobnej akadémie. Odovzdávanie cien sa uskutoční 2. apríla v Halifaxe v Novom Škótsku. Vystúpiť by tu mala britská skupina Coldplay, ako i skupiny Nickelback, Bedouin Soundclash a Broken Social Scene.

Chad založil vlastní label

30. června 2006 v 18:29 | Sickgirl |  Články
Zpěvák skupiny Nickelback Chad Kroeger spolu se svým právníkem Jonathanem Simkinem založili vlastní nahrávací společnost s názvem "604 Records" a 17. září se chystají pod tímto labelem vydat první desku. Bude to debut rockerů z Vancouveru Theory of a Deadman. Jedna jejich píseň ("Invisible Man" ) se už objevila na soundtracku k filmu "Spiderman". První singl z tohoto alba se bude jmenuje "Nothing Could Come Between Us" a vyjde v červenci.

Marianne Gurick

30. června 2006 v 17:42 | sickgirl |  Foto
Chad a Marianne Gurick- je to bud jeho priateľka, alebo žena. Ja to presne neviem, pretože to všade píšu inak:) Ale ja osobne sa viac priklanam k tomu, ze je to jeho priatelka.
Tieto fotky su z MTV Cribs, kde Chad predstavoval svoj/ich dom. Inak ak bude niekto chciet mozem mu to poslať na mail, len mi treba napisat:)
Je tam s nimi aj Pamela A. a Kid Rock